Agapologie

Agapologie je nauka, která hledá porozumění lásce. Vytváří transdisciplinární a integrální systém pro studium lásky v jejích historických, filosofických, spirituálních, teologických, religionistických, psychologických, biologických a společenských souvislostech.

Zkoumá předpoklady a poznatky jednotlivých disciplín, hledá jejich vzájemné vztahy, společné principy i rozdíly a propojuje je do uceleného pohledu na fenomén lásky.

Proč vznikla agapologie

Láska je natolik základním a vše zahrnujícím tématem lidského života, že ji nelze plně pochopit z perspektivy jediného oboru lidského poznání.

Láskou se zabývá filosofie, teologie, psychologie, sociologie, antropologie, biologie, religionistika i další disciplíny. Každá z nich však pracuje ve svých vlastních hranicích, se svým paradigmatem, pojmy a metodologickým instrumentáriem, a proto zachycuje pouze určitou stránku lásky.

S rostoucí specializací lidského poznání se jednotlivé disciplíny stále více detailizují, současně však ztrácejí možnost postihnout lásku v její skutečné šíři.

Agapologie proto vzniká jako transdisciplinární obor, který překračuje hranice jednotlivých disciplín, propojuje jejich poznatky a hledá porozumění lásce jako celistvému fenoménu lidského života a skutečnosti.

Původ agapologie

Pojem agapologie se v dějinách objevoval pouze ojediněle a nikdy se neustavil jako samostatný obor lidského poznání. Nejvýraznější pokus představuje americký filosof Wilmon Henry Sheldon, který roku 1965 vydal knihu Agapology: The Rational Love-Philosophy Guide of Life. Agapologii v ní představil jako novou filosofii života založenou na spojení lásky a rozumu a na přesvědčení, že láska je základem skutečnosti. Přesto se Sheldonova agapologie ani další pokusy o souhrnné uchopení lásky jako samostatného předmětu poznání výrazněji neprosadily.

Každá dějinná epocha staví do popředí otázky, které jsou pro ni právě aktuální. Téma lásky v minulých dobách nemělo takovou společenskou naléhavost jako v současnosti.

Proč je agapologie důležitá právě dnes?

Zkušenost 20. století přinesla vedle mimořádného vědeckého, technologického a společenského pokroku také dvě největší světové války, totalitní režimy, genocidy a zkušenost s ničivými důsledky nenávisti, násilí a odlidštění.

Otázka lásky se výrazně objevuje například u Ericha Fromma, který již v roce 1950 upozorňoval, že moderní člověk schopnost milovat ztrácí a musí se umění lásky znovu učit. Od počátku 60. let 20. století pak humanistická psychologie postavila do středu zájmu člověka, vztah, empatii, přijetí a osobní růst. Tento vývoj pokračuje i dnes.

Přes obrovský materiální a technologický pokrok se s nedostatkem lásky setkáváme od dětství až po veřejný život: v rodinách, školkách a školách, v šikaně a násilí, v partnerských vztazích a sexuálním zneužívání, na pracovištích, v konzumerismu, korupci, politice i mezinárodních konfliktech. Stále zřetelněji se proto ukazuje, že další vývoj člověka a společnosti nemůže být pouze technologický a ekonomický, ale musí být také vývojem vztahovým, hodnotovým a spirituálním.

Agapologie vychází z přesvědčení, že právě láska, agapé, představuje základní princip, prostřednictvím kterého může člověk, společnost i lidstvo směřovat k dobru.

V tomto pohledu se opírá o rozsáhlé historické, filosofické, teologické, religionistické, psychologické, antropologické, sociologické i biologické prameny a poznatky, které napříč kulturami a dějinami ukazují zásadní význam lásky, vztahu, péče, soucitu a spolupráce pro lidský život a společnost.

Agapologie tyto dosud rozptýlené zdroje propojuje a hledá jejich společné principy a význam pro člověka 21. století.